Po prvním měsíci v nové škole…
Po prvním měsíci se dnes v klidu mé myšlenky mohly obrátit k vděčnosti nad tím, že naše děti chodí do školy na Malé Skále. Jsem vděčná, že mohou být tak často venku, v přírodě, na školní zahradě. Že každá třída má svůj krásný a útulný pokojíček, do kterého každé ráno přichází. Tato škola je pro mě i místem, kde mohu potkat další osoby, které vnímají waldorfskou pedagogiku jako životní cestu. A zde naplno zažívám, že rodiče i učitelé jsou součástí školy, kterou pomáhají tvořit.
Vy, kteří tu už nějakou dobu jste (a možná jste i trochu unavení), nemůžete zažít tak velké překvapení, které zažívám já – někdo, kdo přichází z jiných míst, z jiné lokality, kdo byl tak blízko „klasickému“ školství. Kdo cítí na vlastní kůži a nadřeň, že tady je to tak jiné, tak krásně jiné…a jsem šťastná, že taková místa existují. Cením si velmi i toho, že digitální technologie v tomto prostředí nevládnou a mám dojem, že na mnoha dětech tady je poznat, že tablet, telefon či počítač nejsou jejich volnočasovou náplní. Děkuji za to, že škola je na kopci, který děti mají každý den vyšlápnout. Ať chodí v dešti, ve sněhu, ať prosím chodí… A celé odpoledne si potom ještě zpívají: „Máme se, máme se, máme se dobře!“
Na začátku podzimu snad trocha pathosu neuškodí😊
Anet Horčicová