Naše třída se při epochách dělí na třeťáky a čtvrťáky, takže některé věci prožíváme společně a jiné zvlášť. Se třetí třídou jsme se letos jako asi ve většině waldorfských škol věnovali ve vyprávění Starému zákonu, s čímž souvisela i naše rytmická část a další hodiny – zpívali jsme hebrejské písně, tančili k nim tance, ve výtvarné výchově jsme hned v prvních dvou týdnech školy v září stvořili 7 akvarelů k Sedmi dnům stvoření světa. Stvoření světa byl pro nás počátek celého školního roku.
Vyprávění Starého zákona u sedmiramenného svícnu s průpovědí v hebrejštině nás provázelo po celý rok, ale jinak už jsme v epoše českého jazyka přešli k tématu Ze zrna chléb, kdy jsme si vyprávěli o životě sedláků a hospodaření, zkoumali jsme druhy obilí všemi smysly, malovali si je, seli do květináčků a na počátku října jsme se celá třída vydali zorat a osít kus země v Benešově u Svatošů. Políčko žita za pár dní vzešlo, dnes jsou klasy vyšší než děti a brzy je posečeme a dáme sušit, abychom mohli vymlátit, namlít a z mouky upéct chléb. To bude závěr epochy Ze zrna chléb.
V říjnu nás celou školu naladil na cirkusové kousky Jiří Sadila. Po jeho návštěvě jsme si vyrobili vlastní žonglovací míčky a pustili jsme se do tréninku. A na jaře nás navštívil všeuměl a též žonglér Ondřej Landa a ten nás navnadil na další kousky. Několik dětí, které u žonglování vytrvaly, by mohlo skoro do cirkusu.
Když už přicházely chladné dny a my jsme se stáhli více dovnitř, ponořili jsme se se třeťáky do tajů vývoje písma. Zkoušeli jsme si různé starověké abecedy a nakonec jsme si vyrobili vlastní pera z husích brk a nadšeně jsme se pustili do psaní jako za starých časů. Děti zkoušely všechno možné, nejvíce je bavilo hrát si na iluminátory a tvořit krásná první písmena slov. Byla to nádhera. Na závěr dostaly děti své první plnicí pero. Psaní jsme prokládali nácvikem dramatizace Sládkovy básně Koleda, kterou jsme pak předvedli na vánoční slavnosti.
Dalšími našimi tématy v českém jazyce byly 3 první slovní druhy – slova Adamova, Evina a Bohova. Se slovesy jsme si hráli pomocí stroje času, který podle přání dětí umí měnit čas u sloves. V druhém pololetí jsme se naučili všechna vyjmenovaná slova, vymýšleli jsme k nim gesta a s vyjmenovanými slovy děti tvořily příběhy. To byla velká zábava.
V průběhu roku jsme se v rámci epochy Člověk a svět zaměřovali na řemesla, která člověku umožnila a stále umožňují zabydlet se a dobře žít na naší zemi. Některá jsme si vyzkoušeli přímo ve škole – kovářství (děti si ukovaly vánoční svícen), měditepectví, za jinými jsme se vypravili do okolí – za ševcem do dílny ke Svatošům, za skláři do Železného Brodu, za různými tradičními řemesly na návštěvu do muzea v Železnici. Zde se děti dozvěděly nejvíce o zpracování lnu a tkaní, obojí si mohly vyzkoušet. Tesaře jsme zastihli v Libštátu při dokončování zvonice pro zvon místního evangelického kostela, košíkář přišel za námi a všechny děti si upletly vlastní ošatku. Hodně jsme si povídali o řemeslech potřebných pro stavbu domu – to bylo totiž naším dalším tématem v této epoše – Lidská obydlí od počátku dodnes. Ve třídě jsme tento vývoj zachytili písmem a malováním do vlastního leporela. Další bádání probíhalo po celý rok v plenéru: Navštívili jsme několik rozestavěných novostaveb i rekonstrukcí, obdivovali jsme umění našich předků u starých chaloupek v Libštátě a sami jsme postavili jílovou pec na pečení čehokoli. Této stavbě jsme se věnovali dva pátky za pomoci rodičů. Děti si zkusily zdít, odkorňovat duby, čistit jíl, mísit jej s vodou a slámou a poté z něj stvořily pec. Stačilo nám na to 2x 5 hodin práce. Prvního pečení jsme se nemohli dočkat, pec vysychala téměř měsíc, stihli jsme to jen tak tak, v posledním týdnu školy. Ráno jsme zadělali 5 kilo těsta na pizzu, topili jsme nejprve mírně a pak stále více a v poledne jsme utvořili placky, nazdobili je dobrotami, co si děti donesly, rozhrábli jsme oheň do stran pece a už se mohlo sázet, jako v Perníkové chaloupce, na pořádné lopatě. První pizza byla lehce připečená, hotová za 2 minuty. To bylo nadšení, a jak to frčelo. Za chvilku měly všechny děti snědeno. 2 velké pizzy jsme upekli třídám, které chodily okolo, a chystali jsme druhou várku, v peci jsme zase roztopili, pak odklidili a peklo se znovu. Po obědě se k nám přidala i družina a všechno těsto bylo za chvilku v bříškách picařů. Další týden pekly děti z naší lesní školky Žežuličky tortilly. Krásné na tom je, že pec je k použití pro kohokoli. Tak doufáme, že si ji přes prázdniny užije co nejvíce hostů penzionu Jizera a také Bredlerovi a Houbovi, naši dobrodinci. Děti si o prázdninách postaví svůj vlastní domeček a v září si z nich uděláme výstavu. Tím epochu stavby domu zakončíme.
Matematika byla pro nás v prvním pololetí ve znamení pilování násobkových řad a učení se početním operacím pod sebe. Druhé pololetí přišla epocha Měření času a Míry a váhy. To je krásné téma, které všechny nadchlo. Nejprve jsme zkoumali, jak je to s časem, proč se mění noc a den, roční období, poté jsme se přiblížili člověku a bádali, jak to bylo dříve a proč lidé začali mít potřebu měřit a vážit. Zahráli jsme si na různé řemeslníky a jejich zákazníky, to byla velká zábava. Nejvíce jsme si mohli vyzkoušet vážení, protože se nám podařilo vypůjčit si do třídy spoustu druhů starých i nových vah. Odhadovali jsme váhu (u měření délku) všeho možného a dost často jsme byli překvapeni, jak jsme se mýlili. Epochu jsme ukončili soutěžemi družstev v odhadech, rychlosti, měření a vážení. Děti se velice dobře naučily převádět jednotky času, délky a hmotnosti. Snad to hned nezapomenou (-:
Čtvrťáci měli navíc epochu vlastivědy – zkoumali nebe, světové strany a nejbližší okolí naší školy a 2x epochu přírodopisu. V té se nadšeně věnovali člověku a zvířatům.
Celým rokem nás provázely měsíční školní slavnosti. Pokaždé jsme měli vystoupení – něco zvlášť 3. a 4. třída, něco dohromady – většinou ukázku angličtiny a němčiny, nebo společnou píseň. Třeťáci si oblíbili recitování své osobní narozeninové básně. Měli do toho chuť skoro všichni a někteří to zvládli i na celoškolní slavnosti obou částí Lesvesu – Turnova i Skaly – v sále turnovské „špéry“. Bylo milé, že se nám letos povedlo setkat se obě školy dohromady na třech slavnostech – jedna byla Michaelská – v září na Vranově, druhá podzimní v maloskalské sokolovně a třetí jarní, již zmiňovaná, v Turnově.
A dokonce jsme zvládli i naplánovat a uskutečnit společný závěrečný školní výlet do skvělého kempu v Rovensku pod Troskami – obě školy. Dorazili obojí prvňáčci i druháčci a všechny třídy až po deváťáky. Plus hodně ochotných rodičů. Bylo tam nádherně. Už se těšíme na další rok.
Specifikem naší školy jsou páteční rodičovské dny. Někdy jsou společné pro celou školu, například letos i vloni jezdily všechny děti, které rodiče přihlásily, na plavecký kurz do bazénu v Nové Pace a bruslit na zimní stadion v Turnově. Také splutí kousku Jizery a návrat na koloběžkách byla akce pro všechny. I jindy se třídy spojily a prožily pátek společně, častěji ale se ujímali jeden až dva rodiče skupiny jedné třídy (či dvoutřídy) a vyrazili s dětmi za kulturou, do přírody, za řemeslníky, na procházku, na průzkum, tvořit, pomoci s péčí o školy nebo si jen hrát a užívat sníh, vodu, zvířátka, ….
Páteční dny jsou skvělé – učitelé mají čas na přípravy, děti jsou mimo školu a krom bohatého, pestrého a naučného programu zažívají s rodiči různé výchovné přístupy, různé dospělácké vzory. Rodiče se zase mohou realizovat a poznat opravdu dobře s celou skupinou, třídou, někdy i více třídami. To se nám pak hodí na všech společných akcích, jakými jsou třeba lyžařské (nebo bobařské) výcviky. Už podruhé jsme s naší třídou využili pohostinnosti, kouzla a vlídnosti chaty Bosna v Pasekách nad Jizerou. Jednou jsme jeli na začátku zimy, podruhé na konci. Sníh na lyžování jsme neměli nikdy, ale na divočení, válení se, klouzání, stavění a na závěr bahnění byl vloni i letos, takže jsme si oba pobyty náramně užili. Děti, rodiče, učitelé – všechno jedna banda radující se ze zbytků sněhu, přírody, volnosti, pospolitosti, tepla v chaloupce, skvělé Míšiny kaše a krásy okolí.
Co ještě dodat? Máme se skvěle! Užíváme si ve škole – epochy, angličtinu s Míšou a němčinu s Terkou, pracovní vyučování s Věrkou (háčkovali jsme čepice, kabelky, míčky, čelenky, …..) a Helou (čtvrťáci vyšívali a stvořili krásné výšivky na pytlík a tašku), eurytmii s Terkou B., malování akvarelem, hry pro rozvoj sociálních dovedností, postřehu, kooperace, koordinace, …. a moc a moc velké potěšení jsme měli z hodin zpěvu a hudební výchovy s Janem Chromečkem. Moci zpívat v doprovodu harfy, violy di gamba, kytary a úžasného muzikanta je velký dar, kterého si opravu vážíme a těšíme se na další rok s ním!
A užíváme si i mimo školu – třeba LesVesPles. Tentokrát tu měli předtančení i naši nejmenší tanečníci, kteří navštěvují ve škole kroužek tanců s Nailou. (Kroužky po vyučování máme krom tanečního ještě včelařský a výtvarný. Chystá se hudební.)
Závěr roku, po přeměně školy na penzion, jsme strávili v naší staré škole a zahradě u Svatošů v Benešově, částečně také na výletech a pak v Rovensku v kempu. Náš poslední školní den, čtvrtek, jsme si před slavností a předáním vysvědčení udělali závěrečný výlet – do turnovské židovské synagogy. Měli jsme to štěstí, že se v ní byli podívat právě 4 návštěvníci přímo z Izraele a když jsme tu zpívali naše oblíbené židovské písně, přidali se k nám! Nádherný závěr naší celoroční cesty po stopách izraelitů a Starého zákona.
Díky všem za tento krásný rok v Lesvesu, především rodičům dětí, kolegům a dětem samotným. Kéž se nám i nadále spolu dobře daří, tvoří, učí a je. Žofie (-:
