Školní rok sice, jak to tak bývá, začal až v září, ale my jsme se už na začátku srpnu sešli na našem políčku u Svatošů a společně jsme srpy a kosou sklidili obilí, uložili ho k vyschnutí a vyrobili si jeden cep. Druhý udělal Mikuláš a další dva cepy, památeční, pořádně staré, jsme měli půjčené. V září jsme ve škole obilí vymlátili, vyčistili a udělali si výlet do Bradlecké Lhoty, ke starému mlýnu, který jsme si mohli díky majiteli panu Bartoníčkovi celý prohlédnout, vidět, jak funguje. Své zrno jsme si namleli sami, na majitelem nově pořízeném kamenném ručním mlýnku. Po dvou hodinách mletí jsme měli hotovo, asi 8 sklenic voňavé mouky.
S tímto pokladem jsme oslovili Ivu Válkovou, řemeslnici všeho druhu, ona za námi přišla do školy, přinesla ještě pár kilo mouky, mísu kvásku, sůl a kmín a už jsme mohli zadělávat, každý na svůj boží dar. Všichni jsme si udělali dva bochánky a ty jsme pak upekli v naší peci, kterou jsme stavěli na jaře. Byla to nádherná práce, úžasný zážitek a chleba chutnal naprosto skvěle. Degustací chlebů, které pečeme doma, jsme uzavřeli celoroční epochu Ze zrna chléb.
První zářijové školní dny jsme po ránu věnovali četbě z prázdninových deníků dětí a to byly vždy krásné začátky. (Spolu s recitováním osobních básní, které je naším uvítáním po celý rok.)
Na konci září jsme prožili Michaelskou slavnost společně s naší turnovskou sestrou na Trávnici. Každá třída tu měla vystoupeníčko, navštívilo nás pár hostů z jiných škol, pekla se pizza ve venkovní pojízdné peci, rodiče nachystali spoustu výborného občerstvení …
V říjnu jsme se chystali na další slavnost – domečkovou– totiž představení obydlí, které děti přes prázdniny vytvořily. (To se týkalo jen 4. třídy, páťáci už nám svá díla představili o rok dříve.) Děti nachystaly plakátky s pozváním pro všechny – rodiče, děti, přátele… na odpolední setkání, kde zahrály na flétny a zazpívaly píseň, kterou samy složily. Poté představily každý své dílo, pověděly, jak si tvořily plány, jaký použily na stavbu materiál, kdo jim pomáhal, co bylo pro ně těžké, co se na tomto díle naučily…. Nakonec recitovaly báseň, kterou pro svou stavbu vymyslely.
Po epoše českého jazyka a matematiky nás v listopadu čekala první epocha přírodopisu. Zkoumali jsme lidské tělo, smysly, obdivovali jsme naše končetiny, které toho tolik dokáží. Modelovali jsme člověka z hlíny a malovali ho akvarelem.
To platí pro 4. třídu, 5. už se v přírodopise začala věnovat rostlinám.
Před Vánoci na slavnosti bylo první vystoupení třídního miniorchestříku, který s dětmi tvoří náš báječný pan učitel Jan Chromeček při hodinách hudební výchovy.
V lednu konečně nasněžilo, děti jásaly, řádily kolem školy s ježdíky a lopatami a my jsme narychlo ukuli výjezd na hory, abychom si konečně společně zalyžovali a užili sněhu celý den. Vyrazili jsme začátkem února i s 6. a 7. třídou na chalupu Družba u Rokytnice. Stavení bylo celé jen pro nás, přímo pod ním vlek a pěkná stráň, v chaloupce útulno a prima kuchyně. Za tři dny se z některých nelyžařů stali lyžaři, ze začátečníků pokročilí, pilovali jsme i běžky. Sice se počasí v půli přehouplo na deštivé, ale sníh nám vydržel! Večery jsme trávili společně hraním her v jídelně a nasmáli jsme se, až nás břicha bolela. Tak snad letos zase nasněží…
Ve třetí třídě se děti postupně věnovaly různým řemeslům a jejich paní učitelka poprosila naše děti, zda by k nim přišly zarecitovat svou osobní báseň, když se budou učit o řemeslníku, který je v jejich básni. Tento nápad nás moc potěšil. Děti pak své básně ještě přepsaly a ilustrovaly a vznikla tak kniha všech řemeslných básniček, kterou dostal každý čtvrťák. (Možná to tak zvládneme každý rok.?!)
S druhou epochou přírodopisu – o zvířatech – jsme počkali na jaro, abychom mohli zvířata pozorovat venku. Soustředili jsme se nejprve na pilíře našeho ekosystému – včelu, krávu a žížalu. Vyprávěli jsme si o nich, zkoumali je, modelovali z vosku a hlíny, malovali. Pak jsme přešli k dalším a na závěr epochy děti představily svou Knihu o zvířeti: Každý si vybral živočicha, kterého chtěl zkoumat, popsat, malovat, sepsal o něm knížečku o sedmi kapitolách z nichž poslední byla psaná ve verších. Nejprve každý své dílo představil spolužákům, potom ve 3. třídě u nás na Skale a pak ještě pár odvážlivců referovalo pro třeťáky na Trávnici.
Novinkou této epochy bylo, že si děti tvořily zápis o zvířatech do sešitu samy. Někomu stačila jedna stránka, našli se tací nadšenci, kteří popsali někdy i 4 stránky. Byla to hezká zkušenost a samostatný zápis děti prováděly také po každém vlastivědném výletě. (Tady se dokonce ujala interní, čtvrťáky vyhlášená soutěž o to, kdo napíše nejvíce slov.)
Vlastivěda – nádherná epocha. Hned první výlet, nad školu, stále do kopce, na vyhlídku Kopanina a zpátky po hřebínku na úpatí Frýdštejna a Vranova do školy akorát na oběd. Pak naše vlast, státní symboly, zpěv a hra hymny na flétny, a zase výlet – po okolí Malé Skály s báječnou průvodkyní Šárkou Bredlerovou a návštěva kapličky pod školou. Ve škole pak historie Malé Skály, referáty o pamětihodnosti z okolí bydliště dětí. Báječná vlastivědná procházka s Kačkou Řezníkovou po Železném Brodě, průzkum Turnova, Semily s historikem z muzea T. Chvátalem. Díky našemu nádhernému okolí, místu, které můžeme s dětmi využívat pro učení a lidem, kteří svůj kraj znají a milují, jsme se dozvěděli a prozkoumali v našem okruhu velikou spoustu úžasných míst, věcí, informací a ty pak děti zpracovávaly do sešitu, dodělávaly mapy, kreslily erby a znaky měst, zdobily obrázky. Epochu jsme uzavřeli pohledem na celou naši Českou republiku, hlavní řeky, města, hory, nížiny. Kluci měli možnost na pánské výpravě s tatínky vyšlápnout ze Semil až na Kozákov, odsud se spustit do Měsíčního údolí, přenocovat tu pod širým nebem a dojít zpět na Skalu.
A nejbáječnější byl samozřejmě 4denní vlastivědný výlet! Vyrazili jsme na faru do Bozkova a tady se stali pátrači po okolí – objevovali jsme městečko, řeku Vošmendu, slavné Bozkovské jeskyně. (Ve sportovních výzvách i hranice svých fyzických sil.) Vše jsme druhý den po ránu zreflektovali a zpracovali do sešitu.
Páťáci měli v tu dobu epochu geometrie volné ruky, dojížděla za nimi paní učitelka Terka V. a věnovali se svému umění. 3. den stvořili před farou parádně pravidelnou šestnácticípou hvězdu z kolíků a provázku.
Květen jsme uzavřeli naprosto radostnou šťastnou událostí a tou bylo složení zkoušek na průkaz cyklisti všemi čtvrťáky!!! Tolik se báli a nevěřili! A byli perfektní. (Aby to zvládla celá třída najednou se stává opravdu jen výjimečně.)
Červen – poslední školní den v penzionu jsme oslavili přespáním – napekli jsme spoustu pizz v peci, koupali se, kluci vykutali z hlíny přes tisíc skleněnek. Pak jsme vyrazili na pozvání oslavit společně s ostatními školami závěr projektu Rok s vodou. Naše děti tu v březnu předvedly nádherné vystoupení, které s nimi daly dohromady dvě naše maminky, jež sepsaly grant na tento projekt, získaly ho (mohli jsme tak do školy koupit vybavení na zahradničení) a ještě po celý rok s dětmi vymýšlely aktivity k poznání a ochraně vodních zdrojů. (Například čistily Vranský potok, který teče v lese za penzionem a pramení na Kopanině.)
Vystěhovat školu s dětmi bylo jako vždy prima, další etapa – s rodiči ji přeměnit ze školy opět v ubytovací penzion pro hosty, byla fuška, ale, také jako vždy, ideální stmelovací akce.
Další dva červnové týdny jsme strávili napůl v terénu, vlastivědným zkoumáním, napůl v naší staré krásné třídě a zahradě u Svatošů (4. třída) a u pohostinných Vojtků (5. třída). (Díky jim také za společné focení všech tříd!) Páťáci se tu ovšem zdržovali jen když to bylo nutně třeba, jinak prožili epochu vlastivědy hlavně venku. Mimo jiné zkoumali mraky, objevovali a degustovali prameny v celém okolí, stvořili z vlny mapu České republiky. V květnu si udělali výlet do Prahy na dobrodružnou výstavu Tutanchamon, což se jim hodilo k jejich dějepisnému zkoumání Egypta. (A jako vždy v Praze si užili radostí metra.) Venku trávili také po celý rok rytmickou část výuky.
A na závěr – juchů – třídenní celoškolní výjezd na tábořiště Svitačka pod Troskami – 3 první třídy v teepee, 4. a 5. kluci v jednom stanu, holky ve dvou. Další třídy ve stanech či hamakách. Užili jsme si nádherný letní liják, běhali jsme v něm a tančili, koupali se v kalužích a pak také v Nebáku, prozkoumali jsme Trosky, borůvková loviště i další okolí. Vařili jsme si sami, jeden večer děti chystaly pro všechny polévky na ohni ve 4 kotlíkách. Rodiče napekli takovou zásobu skvělých buchet, že jsme měli pořád plná břicha dobrot.
Poslední školní den jsme ještě lovili borůvky, rozpoutali v lese šiškovodní bitvu, vyplavčili se u jezu a pak už děti dostaly vysvědčení, my učitelé krásné květy, dary a přání, rozloučili jsme se s deváťáky a rozešli se do všech koutů naší krásné země české užít si léto a nabrat sil do nadcházejícího školního roku – 25/26.
Děti měly po celý rok spoustu úžasného programu při pátečních dnech s rodiči – divadla, výlety, plavání, bruslení, muzea, výstavy, hry, tvoření. Také se mohly zapsat do některého z kroužků, které ve škole nabízí naši rodiče a učitelé. Velice moc děkuji všem, dětem, rodičům, kolegům, Pánu Bohu. Byl to krásný rok. Žofie Převrátilová
