V pátek ráno se děti sešly s paní učitelkou ve škole a vypravily se pěšky kolem židovského hřbitova na Hlavatici. Zde si daly svačinku, pak následoval výhled z rozhledny Hlavatice na celý Turnov a jeho okolí. A pak hurá po červené značce na Valdštejn. Cestou děti sbíraly plody lesa, pozorovaly a poslouchaly ptáčky, sdílely v poklidné a až doslova posvátné atmosféře podzimního lesa své zážitky. Někteří si cestou prozpěvovali: „my jsme v ráji, my jsme v ráji“. Příběh Michaela a jeho odvahy v boji s drakem jsme ve škole prožívali celý týden před tím, než jsme se vydali na tuto dobrodružnou cestu. Za Valdštejnem jsme odbočili na žlutou značku a na půli cesty od Sedmihorek nás čekala maminka jedné dívky ze třídy spolu s kamarádkou. Společně pro nás připravily zlatými kamínky značenou cestu k dračí sluji a připravily také košíček s jablky. Děti obdržely zlaté koruny a meče, které jsme ještě jednou ponořili do sluneční lázně spolu s písní Slunce je štítem Michaela. Obojí si děti vyráběly před cestou s paní družinářkou. Poté začalo postupně každé z dětí odcházet na svou vlastní pouť odvahy. Nikdo nevěděl, co ho na cestě čeká, zda najde cíl, zda přemůže draka. Někdo šel odvážně, někdo se slzičkami, někdo rozvážně…. Krásné bylo, že na stezku odvahy se nakonec vydal každý sám. Kéž je tato „zkouška“ pro děti posilou v jejich dalším životě, aby dokázaly vycházet životu vstříc. Kdo najde odvahu a vyjde, většinou vždy dostane sladkou odměnu. Pro děti to byla jablíčka, v dospělosti to může být třeba pocit, nebo dokonce uvědomnění si, že jsem na správném místě, že mám život naplněný (a požehnaný).
Když jsme se konečně po zhruba hodině zase všichni sešli, měly děti ze samotného čekání velký přebytek energie. Tak jsme se docela svižně pustili kamenitou cestou dolů do kempu. Cestou ještě děti ve skupinkách vytvořily své vlastní draky ze šišek, kapradin, kůry, kamínků… Když jsme dorazili do kempu, byla pro nás připravená výborná dýňová polévka a na děti čekali jejich rodiče. Pak následovala dílnička vytváření věnečků z přírodnin a také tvořivá dílna zaměřená na netopýry. Obojí zajistily maminky. Bohužel, když měly děti začít hledat netopýry ultrazvukovýni detektory, začalo pršet a bylo po zkoumání. Tak jsme si alespoň v pláštěnkách opekli špekáčky a pak jsme až do hluboké noci zpívali, hráli a povídali si v klubovně.
Druhý den bylo po děšti. Pára se držela nad lesy, chlad zase u jezera a modrá obloha začala zvát sluneční paprsky i k nám, do našich duší. Posilnili jsme se vynikající snídaní, kterou pro mnohé z nás zajistila rodina, která vlastní pekárnu. Mohli jsme tak jíst ještě teplý chléb nebo koláčky s makem, tvarohem nebo třeba s ořechy. Poté se mnoho z nás (hlavně děti s maminkami) vypravilo na výukový program Za zvířátky do ohrádky. Mohli jsme tak pozorovat čerstvě ostříhanou vlnu, krmit ovečky, poníky nebo i kozy. Cestou jsme se od průvodkyně dozvěděli mnohébo zvířátkách, ale maminky také posdílely mnohé ze svých životů. Vždyť kdy se líp hovoří, než když se při vyprávění pomalinku jde. J
Když nám náš program po zhruba dvou hodinách skončil, přišli jsme zpět do kempu. Tam pro nás tatínci uvařili vynikající polévku z podzimních darů zeleniny a také z nějakého toho masa. J Jako poděkování jsme s dětmi umyli nádobí. Pak byl plánován ještě další program na poznávání hmatem, ale mnoho dětí již bylo unavených a tak jsme postupně začali odjíždět do svých domovů.
Michaelská slavnost propojila nejen děti, ale i celé rodiny (byli zde rodiče i sourozenci), což věřím, že je dobrý začátek pro naši další společnou cestu. Děkuji všem, kteří se zúčastnili a kteří přispěli k milé atmosféře sdílení, důvěry, tvořivosti a radosti.
V Jiříčkově, 30. 9. 2024 Tereza Hrůzová, třídní učitelka